Místem realizace projektu Centra stavitelského dědictví se stal areál bývalého kláštera v Plasích na severním Plzeňsku, řadící se mezi nejvýznamnější monastické komplexy střední Evropy. Cisterciácké mnichy sem krátce před polovinou 12. století uvedl kníže Vladislav II. a kolonizační řád zanedlouho obhospodařoval pozemky v širokém okolí. Rozvoj kláštera ovšem na dlouho přeťaly husitské války – stavby byly pobořeny, řeholní komunita pobita nebo rozptýlena.

Změna nastala až po bitvě na Bílé hoře, když císař Ferdinand II. řeholníkům vrátil pozemkový majetek a zahájil tak novou etapu rozvoje kláštera. Ten začal opět prosperovat a po nejnutnějších opravách nastala doba odvážných stavebních podniků. V posledních dvou dekádách 17. století byla za opata Ondřeje Trojera podle plánů významného architekta Jeana Baptisty Matheye postavena honosná budova nové prelatury i elegantní klášterní sýpka s hodinovou věží. Trojerův nástupce opat Evžen Tyttl povolal do Plas neméně věhlasného architekta Jana Blažeje Santiniho, který rozvinul velkorysý koncept razantní přestavby klášterních budov, včetně nového kostela. Z odvážného záměru byla v první polovině 18. století realizována majestátní budova konventu založená na důmyslném dubovém základovém systému zpevňujícím mokřinaté staveniště.

V roce 1785 císař Josef II. svým dekretem klášter zrušil. Mniši museli odejít, prosperující hospodářství připadlo pod správu státního Náboženského fondu. O čtyřicet let později panství zakoupil říšský kancléř kníže Metternich, který v Plasích založil litinovou huť. Někdejší prelaturu nechal přebudovat na zámek, bývalý farní kostel na svoji hrobku. Metternichovi potomci vlastnili areál plaského kláštera až do konce druhé světové války, kdy jim byl zkonfiskován.

Památkově chráněné budovy se následně využívaly k různým administrativním a hospodářským účelům a značně chátraly. V průběhu první dekády 21. století se však podařilo postupně tyto budovy získat do vlastnictví státu a začít s přípravou jejich systematické památkové obnovy. Národní technické muzeum převzalo v roce 2008 stavební budovy bývalého klášterního hospodářského zázemí do své správy a právě v nich, v areálu někdejšího pivovaru a v komplexu hospodářského dvora, je projekt Centra stavitelského dědictví realizován.